Lov štiky v drenážních příkopech

Málo se říká o štikách ulovených v drenážních příkopech, protože tyto ryby se téměř nikdy nedostanou do žebříčků záznamu úlovků. To nic nemění, že pokud návnada spadne do příkopu, docela často na ni „narazí“ slušná štika.
Pokud rybáři začnou mluvit o štikách, diskuse je obvykle o hlubokých a čistých jezerech a velkých dravcích, kteří berou jen jeden kilogram živé návnady. Rybář, který chytí v drenážních příkopech a rybnících, nemá šanci, zapůsobit na něco v takové diskusi. Je to tak, že v malém a mělkém rybolovu je již dvoukilogramová štika exemplářem. Kolegové, kteří se specializují na chytání štik v různých druzích „holí“ a „kaluží“, se nikdy nestydí, že jejich kořistí jsou hlavně takoví „malí“. Proč? Protože chytání štiky v obtížných podmínkách je mnohem zajímavější než čekání na jediný úlovek velké štiky. Dalo by se říct, že rybář loví rybu, musí se k tomu vplížit a velmi přesně předat návnadu. Kromě toho jsou štiky z malých potoků nebo nádrží velmi náročným protivníkem – jsou velmi opatrní, a někdy mají dokonce velmi zvláštní zvyky.

Pod listem leknínu

Zde jsou nějaké příklady. V drenážním příkopu, často navštěvují místní rybáři, dosti, téměř 70 cm štika si vybrala místo lovu pod jedním z velkých listů leknínů, které tam rostly zřídka.
Bylo to za rok 1992. Nejen já, ale také mnoho mých kolegů sledovalo tuto rybu a všichni jsme „stáli na uších“, chytit ji. Štika se však chovala velmi podivně. Na krmení, které mu bylo hodeno, vůbec nereagoval, také ignoroval všechny rotačky, odstředivky a voblery. Pokud by návnada padla příliš blízko k němu, okamžitě zmizel někde mezi vegetací, aby se za chvíli vrátil na své místo. Když jsem se vzdal lovu na „naše“.” esoxa, radovat se v duši, že tato opatrná ryba přežije až do dalšího tření, najednou se to stalo – nadkilogramový dravec nečekaně polkl… Dewwort, na kterém jsem se chystal zachytit jeden z odkazů žijících v tomto příkopu. Tajemství ignorování normálních nástrah na štiky bylo odhaleno během vykuchávání. V žaludku dravce byly jen pijavice koňské. Tato štika se specializuje na lov pijavic, a proto se rozrostla na větší velikost než ostatní štiky žijící ve stejné vodě.

Další příklad. Jeden extrémně mělký a velmi zarostlý post-rybník rybník je již dlouho známý pro velkou populaci malých štik. Pozorováním každoročního rozmnožování dravců s našimi kolegy jsme byli překvapeni, když jsme viděli ryby znovu 70 cm. Navzdory silnému rybářskému tlaku a celkem úspěšným úlovkům, nikomu z nás se však nepodařilo chytit štiku, kdo by skončil 1.5 kg. Tentokrát mi také pomohla náhoda. V té době většina z nás lovila živě, zvláště, to točení bylo v tomto rybníku téměř nemožné. Jednoho dne. podrážděný na hranici neustálého vstupu do plevelů živých zvířat, Rozhodl jsem se trochu experimentovat. S trochou lítosti jsem malého karasana zabil, Sestavil jsem set s vodní koulí a vrhl návnadu přímo do středu rybníka (mrtvá ryba plavala na hladině). Pak se všechno stalo rychlostí blesku – za hodinu a půl jsem chytil čtyři pěkné štiky, včetně dvou vážení 2 kg. V tomto rybníku se štiky pravděpodobně specializovaly na „lov“ mrtvých ryb, tak často házeli rybáři do vody po ukončení rybolovu. Ryby plovoucí na hladině nespojovaly predátory s žádným nebezpečím a bez váhání se toho chopili..

Na gumové žábě

V horkém létě roku 1994 v mých nejlepších příkopech pro odvodnění štik v Pomořansku kousnutí náhle skončilo odříznutím nože. A ačkoli štiky žijící v malých potokech nejsou v létě tak citlivé na vysokou teplotu vody, všechny příkopy vypadaly naprosto bez ryb. Jedinou známkou života ve vodě teplé jako polévka, nebo spíše blízko vody, ve stínu listů před spalujícími paprsky slunce se ukrývaly četné žáby. Jednoho dne však nastal zlom. Můj přítel Tomek mě pochválil, že nedávno měl nějaké pěkné štiky pro nejbláznivější návnadu na světě. Lovil přední částí dvoudílného vobleru, a vzadu ozdobil háček velkým šrotem žluté balónkové gumy. Úžasný „vobler“ mého přítele neměl ani kormidlo. Tom tuto návnadu vedl skokem blízko břehu a napodobováním žáby. A o tom to bylo, protože štika se v té době živila hlavně žabami. Okamžitě jsem si koupil gumu napodobující žábu a hned druhý den jsem se s rybami vrátil domů. Všechny štiky měly žáby v žaludku.

Zrušit článek

One thought on “Łowienie szczupaków w rowach melioracyjnych”

  1. Szczupaki z małych wód miewają osobliwe zwyczaje i to począwszy od sporej przecież rzeki Drawy, gdzie pierwszy raz w życiu sprawiałem szczupaka z żołądkiem wypchanym rakami pręgowanymi (był to połów mojego ojca). Później zdarzało mi się łowić takie szczupaki w innych, mniejszych rzeczkach – były one wyjątkowo smaczne. Również z Drawy pochodził mały, ledwo wymiarowy chudziak, który w żołądku miał same kiełże. Trudno powiedzieć, co zdecydowało o tej specjalizacji bo w tamtych czasach ryb w Drawie nie brakowało – było mnóstwo uklei i piekielnic, jelce, kiełbie, płocie, okonie (lipienie oczywiście także). Ale największą osobliwością był dla mnie szczupak złowiony w małym kanałku stanowiącym część systemu kanałów i polderów na pewnym rozległym obszarze pomorskim – otóż ten miał w żołądku same ślimaki wodne a konkretnie zatoczki. Wziął na zwykłego twistera – to były czasy, gdy wędkarze używający gumek byli jeszcze pionierami i nowinkarzami 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *